Člověk a oheň
Oheň byl od nepaměti člověku vším. Dával mu teplo, světlo, umožňoval přípravu potravin. Lovcům dával pocit bezpečí před dravými zvířaty. Byl nezbytný k výrobě nástrojů i zbraní. Proto si lidé odedávna ohně vážili – dokonce jej uctívali.
Ale oheň nebyl jen dobrý sluha, ale také zlý pán. Již v době, kdy člověk poznal oheň, poznal i způsob, jak jej uhasit. Příroda mu to ukázala sama. Jak rostl člověk duševně, tak si přizpůsoboval i užívání ohně a jeho hašení. A proto dějiny ochrany před požáry jsou téměř tak staré jako lidstvo samo.
Trocha historie
Rozvojem civilizace
vzrůstalo i nebezpečí požárů. Města byla směstnána na malém prostoru. Střechy byly kryty slámou nebo šindelem. Hrozilo nebezpečí založení velkých požárů blesky, při neopatrném topení v domech i jinak
První písemnost,nařizující ochranu před požárem u nás vydal vévoda Leopold VI. v roce 1221. Z roku 1350 pochází “Řád hašení ohně” Starého města pražského. V roce 1523 přibylo k tomu ustanovení o preventivní ochraně ( komíny ).
Strážov stihla první známá velká pohroma
v době Třicetileté války v roce 1641. Tehdy byl i Strážov od Švédů zloupen a vypálen. Město bylo zachváceno velikým požárem, při němž všechny poklady kostelní, lidové a pokladnice řemeslnické byly od nepřátel vyloupeny. Náhlá a strašlivá pohroma měla za následek, že valná část Strážova už z rumů nepovstala.
Požární řád
pro zemi českou byl upraven za Marie Terezie (1740 – 1780). Na Moravě byl vydán hasičský řád 1.6. 1802 hrabětem Belcredim pro město Jimramov. V té době byly hasicí prostředky zcela primitivní. Nebyly hasičské sbory s vycvičeným členstvem. Vozové stříkačky byly zaváděny na českém venkově krátce před rokem 1825.
První vozovou stříkačku
zakoupila obec strážovská již v roce 1826 ve Vídni. Přivezl ji koňmi Josef Denk čp.62- U Suků. Stříkačka byla bez nasávacího zařízení (čerpadel) s vodními nádržemi na boku. Voda byla do nich dávána lejtami a požárními košíky. Od zdroje vody ke stříkačce utvořili lidé dva živé řetězy. Jeden v košících vodu podával do nádrže a druhý řetěz lidí prázdné košíky vracel zpět. Tato vozová stříkačka stála 312 zlatých.
Stříkačka
byla prvně využita při obrovském požáru ve Strážově dne 12. května 1828. Podle pamětníků vyšlehl oheň ze stavení čp. 45 a zničil 78 čísel. Terezii Lasnerové překypělo na plotně máslo a vzňalo se. Ve chvíli stálo celé stavení v plamenech. Protože toho dne byla nad Strážovem prudká bouře, rozšířil se oheň bleskurychle na všechny strany. Vzhledem k tomu, že kromě radnice a školy byla všechna stavení ze dřeva, padly ohni za oběť skoro dvě třetiny Strážova. Vyhořela i městská radnice z roku 1806. V ní shořely skoro všechny spisy a památky se starým městským archivem. Stříkačka, dříve umístěná v radnici, musela být umístěna v čp. 67 a pak v čp. 66.
1841
1. července vypukl mezi druhou a třetí hodinou noční oheň ve stodole selské usedlosti čp. 115 U Robochů a během necelých třech hodin zničil celou tuto usedlost, sousední čp. 142 U Cajsů, čp. 125 pekaře a hostinského V. Denka a čp. 116 pekaře Matěje Nového.
1852
5. prosince vypukl druhý velký požár ve Strážově. Vyšel po jedné hodině odpolední z kovárny Jana Denka v čp. 136. Zachvátil a zničil celý střed města. Vyhořelo 21 obytných stavení: čp. 72, 73, 74, 75, 76, 105, 106, 107, 109, 110, 112, 113, 114, 115, 122, 125, 128, 132, 136, 142, 164 a dále 15 stodol a 10 chlévů. Pohořelých rodin bylo 45. Dům čp. 128 Řehoře Škacha už nebyl postaven a pozemek byl odprodán k sousednímu čp. 136 na zahrádku.
Protipožární pojištění
se vžívalo jen zvolna, i když v létech 1828 a 1852 lehly popelem vždy velké části města. V roce 1856 bylo ze 185 domů pojištěno jen 65.
Druhou vozovou stříkačku
zakoupila obec roku 1865 od Jana Božka, mechanika z Klatov za 425 zlatých po požáru hospody čp. 125 U Truhlářů. Oheň vypukl o svatbě Josefa Škacha čp. 76, který se přiženil do čp. 25 U Lenerů (u Perlavky). Židé, Leopold Stádler , obchodník čp. 142 a Moric Singer, obchodník čp. 199, zapůjčili obci na stříkačku 300 zlatých na 5% úrok na 5 let. Zbytek byl zaplacen z obecního jmění.
Zakládání sborů dobrovolných hasičů
V 19. století vlastenečtí řemeslníci, učitelé a pracující lidé vyvolali nové hnutí – dobrovolné hasičství na spolkovém základě. Zakládání sborů dobrovolných hasičů spadá do let po roce 1850. První hasičský sbor vůbec, placený, měly od r. 1853 Praha a Plzeň. První dobrovolný sbor hasičský byl založen ve Velvarech r. 1864. Nejvyšší vzrůst hasičských sborů je zaznamenán v roce 1874. Tehdy i ve Strážově z řad členů Měšťanské besedy vyšel podnět k založení sboru dobrovolných hasičů ve Strážově. Dne 8. 11. 1874 podal jednatel Měšťanské besedy učitel Václav Bouzek obecnímu zastupitelstvu písemný návrh na zřízení hasičského sboru.
1875
Dne 21. března 1875 se usneslo obecní zastupitelstvo jednomyslně dáti místnímu hasičskému sboru, dojde-li k jeho založení, do vínku 150 zlatých rakouské měny k zakoupení nebo doplnění hasičského nářadí a potřebné dříví ke zřízení cvičební budovy – leziště. A tak již 23. března 1875 byly zadány vysokému c.k. místodržitelství v Praze stanovy hasičského sboru ke schválení. Výměrem téhož úřadu ze dne 12.dubna 1875 č. 18.101 byly zadané stanovy schváleny.
Dne 6. května 1875 došlo k založení sboru dobrovolných hasičů ve Strážově.
Toho dne byla zvolena první správní rada:
předseda: | Soukup Antonín, měšťan a ekonom,Strážov čp. 108 |
místopředseda: | Kalivoda Karel, řezník a hostinský v Leipziku čp. 35 |
jednatel: | Bouzek Václav, učitel |
pokladník: | Bouberle Josef , stavitel , Strážov č. 3 |
ostatní údové: | Fric František, starosta obce, Strážov č.102,jako ochránce sboru |
Štádler Jakub, kupec, Strážov čp.110 | |
Denk Josef, měšťan , čp. 70 ( Coupas) | |
Bouberle Josef, pernikář, čp. 103 (Zuzánek) | |
Haas Václav, truhlář, čp. 186 |
V prvním správním roce bylo 67 členů činných a 32 přispívajících. Nově založený spolek měl jméno – Sbor dobrovolných hasičů ve Strážově. Zřízen byl pouze pro obec strážovskou, jelikož žádná venkovská obec k spolku nepři-stoupila.
V neděli 9. května 1875 bylo konáno první cvičení, které řídil klatovský cvičitel Josef Hess. Dne 20.6. 1875 konal sbor již první veřejnou zkoušku za přítomnosti klatovského velitele V. Kobla, několika členů sboru klatovského a pak dobro-volných hasičů z Janovic.
Dne 26. června 1875 byl zvolen první technický výbor:
velitel: | Karel Kalivoda ( místopředseda sboru ) |
místovelitel: | Antonín Uldrych |
nadhasiči: | Václav Haas, Josef Košner, Josef Šmalcl |
četaři: | Karel Malý, Samuel Weiner, František Jirkovský |
Sotva založený sbor si získal prvního uznání při požáru dne 9. července 1875, když uhájil hořící budovu č. X-191 náležející Izáku Brumlovi – nyní U Hněvko-vských.
Dne 11. srpna 1875 se usneslo obecní zastupitelstvo zakoupit mladému sboru nejnutnější nářadí. Podle úředního výkazu z 23.5.1876 měl sbor toto nářadí:
2 hadice, 2 malé ruční stříkačky, 2 velké stříkačky ( stará z roku 1826 a zánovní z roku 1865 ), 40 košíků na vodu ( 20 slaměných, 20 plátěných ), 18 pasů se smyčkami, provazy a sekerkami na latě, 40 helmic, 6 žebříků velkých, 6 žebříků pařížských, 6 háků, 6 hlavatek, 6 lopat, 2 krumpáče, 2 dvoukolové vozíky, 2 dvoukolové voznice, 1 provaz k záchraně osob, 10 svítilen, 1 trubku, 30 píšťal a 1 lešení pro vyučování lezení na dvoře radnice.
Stříkačky, hadice a košíky byly zakoupeny obcí již před založením hasičského sboru, ostatní nářadí si už opatřil sbor sám za přispění obce. Veškeré uvedené nářadí mohl sbor používat po dobu svého trvání. V případě zaniknutí sboru mělo připadnout opět obci. Postupem doby bylo nářadí doplňováno a obnovováno.
Požární technika do roku 1930
Roku 1878 obecní zastupitelstvo zakoupilo první dvoukolovou stříkačku. Roku 1882 městská rada zakoupila z odměny pojišťovny Slávie novou stříkačku s hydrofobem (nádrž na vodu). V roce 1900 byla zakoupena další vozová stříkačka od firmy Smekal v Praze – výměnou za starou a doplatek 750 zlatých. Roku 1905 koupena nová stříkačka za 840 zlatých. Stará stříkačka z roku 1826 byla prodána ve veřejné dražbě. Postupně byla odstraněna všechna zastaralá výzbroj a opatřeny stříkačky s příslušenstvím moderního typu. Modernizace a mechanizace hasičské výzbroje vyvrcholila zakoupením první motorové stříkačky od firmy Stratílek v Praze v roce 1930 za 44 000 korun českých – subvence 6 000 Kč od zemského úřadu.